Pokud se v práci nebo po večerech nudíte a chtěli byste se rozptýlit, není po posledním několikadenním jednání Poslanecké sněmovny lepším zdrojem zábavy snad nic jiného než stenozáznamy z jednání. Nejenže se člověk dozví, o čem to vlastně naši politici ve dne v noci jednali, ale také, jaké myšlenkové pochody jednotliví poslanci mají a jak tyto pochody reflektují českou společnost.
Z jednání se například dozvíme, překvapivě z úst představitele KSČM, že návrh „příliš upozaďuje osobní práva člověka“, zatímco z úst jiných se zas ozývá, že těžko máme další roky na to, abychom byli schopni vytvořit další nový a ještě lepší občanský zákoník.
Například vezměme si 2. listopadu, relativně na začátku jednání, pěkně večer, probírá se novela zákona o stavebním spoření. Člověk by čekal debatu o výši státního příspěvku, a ono z toho nakonec vyleze řešení morálních dilemat: „Panu prezidentovi bych naopak doporučil, … aby příště nebral věci, které mu nepatří, na zahraničních návštěvách. To naopak já považuji za nestátotvorné a dělá nám to dokonce v zahraničí velkou ostudu. Všichni víme, že ten záznam, kdy pan prezident nebojím se říci odcizil cizí pero, které bylo šperkařským výrobkem, tedy ceny nemalé, nebyla to nějaká běžná propisovačka, ale bylo to velmi drahé pero, a viděl to celý svět, tak mě všude na zahraničních návštěvách se na to ptali a smáli se nám. Takže myslím si, že by se měl pan prezident zamyslet nad sebou, to ukradené pero vrátit, omluvit se a slíbit, že už příště nic takového dělat nebude.“. Následně došlo i na střelbu do řad poslaneckých: „A kde máte pana Gazdíka? Nejdřív tady plakal, že mu utekly všechny ženy, což mně ho bylo líto, ale musím říct, že se jim moc nedivím. Pak se chlubil tím, že ženy poslal domů, tak nevím, jak to myslel, a pravděpodobně teď odešel i za nimi.“ (oba výroky poslanec David Rath). Celý večer ovšem tak veselý nebyl, dokonce si mezi řádky přečtete i o důvodech pro změnu výše státního příspěvku a dočkáte se pak takového názorového mišmaše, který pokračoval i další dny.
Ovšem nejdůležitějším bodem projednávání byl návrh nového občanského zákoníku, který přišel na pořad dne 9. listopadu. Se svoji tučnou povahou (zabírá bratru přes 550 stránek A4) se stává často předmětem diskusí odborníků, takže jen těžko mohl bez problémů projít přes hradby politiků (a co teprve, až ho uvidí občané, kteří zatím nemají tušení, nebo tuší jen poskrovnu, co je vlastně od roku 2014 čeká). Z jednání se například dozvíme, překvapivě z úst představitele KSČM, že návrh „příliš upozaďuje osobní práva člověka“, zatímco z úst jiných se zas ozývá, že těžko máme další roky na to, abychom byli schopni vytvořit další nový a ještě lepší občanský zákoník, protože „není jiný akademik, který by byl ochoten a schopen věnovat deset let intenzivní práce svého osobního života, vědeckého života, komerční právnické praxe tomu, aby napsal jiný občanský zákoník“ (ministr spravedlnosti). Aby obhájili svoji existenci, museli i poslanci vyrazit na protiútok: „Ale věřte mi, že ani já jsem se přes léto neflákal a právě jsem tady podotýkal, co všechno musel odvést v letošním roce kontrolní výbor Sněmovny.“. Celkově to ale vypadalo přesně jako v české společnosti, někteří nový občanský zákoník odmítají principiálně, druhá část si je vědoma chyb, ale s návrhem souhlasí, a zbytek ho prostě bere na vědomí.
Rozprava v Poslanecké sněmovně pokračuje dále o tom, jaké úsilí stálo vytvoření nového kodexu a jak nezbytné je nahrazení toho stávajícího z roku 1964. Samozřejmě se řeší i to, co je zatím tušeno „jen tak na okraj“ – zrušení a změna jiných souvisejících zákonů, které postihnou občany a úřady úplně stejně jako nový občanský zákoník. Je pravda, že na občanském zákoníku se pracuje skutečně dlouhou dobu, a i když na celou řadu omylů poukáže až praxe, návrh jako takový k zahození není. Takovým by se stal zřejmě tehdy, pokud by se poslanci chopili svých tužek a v návrhu se, vedeni svým správným morálním pocitem, pokusili změnit to, co se jim nezdá, pro veřejné dobro. Naštěstí i poslanci pochopili, že vrtání a nimrání se v připraveném návrhu bez detailní znalosti souvislostí by napáchalo mnohem více škody než užitku, a jednali o občanském zákoníku jako celku. Nakonec po dlouhé debatě poslanci návrh přijali, jak se dočteme. Kromě toho se ovšem dozvíme, že „během přestávky se objevila v lavicích poslanců a členů vlády žlutá trička s nápisem Hvězdy nepadají z nebe.. . Jde o vzkaz pana poslance Šlégra a sportovců poslancům a členům vlády k problematice podpory sportu.“. Tak hlavně že i poslanci mají sportovního ducha, který ani napříč společností nechybí.
