Příchod devadesátých let znamenal pro většinu z nás hlavně jediné – otevření trhu, a to všem možným výrobkům ze všech známých i neznámých končin. V případě jídla zmizely dlouho opěvované fronty na banány a na cokoli jiného, začala se hromadně stavět obchodní centra jako předzvěst společností, které se je později jaly naplnit svým v Čechách nevídaným zbožím. Ale co příchod kapitalismu k nám v důsledku znamenal?
Ženy se proto vrací k šicím strojům, objevují obchody s látkami, kterým se v posledních letech začíná opět dařit, muži tráví večery a víkendy v dílně. Přicházejí znovu na chuť pletacím jehlicím, plstění, keramice – všemu tomu, co zde mělo slušný základ před dvaceti lety.
Obchod sedmdesátých a osmdesátých let – mladá žena se jde podívat na nějakou sukni pro sebe a něco malého pro svoje dítko. Sukně jsou na krámě 3, stejný střih, stejně kousavé materiály. Dobrá, koupí alespoň něco pro dítě – umělá zástěrka ani kalhoty jak z Červeného kříže nejsou ale zrovna ten dárek, jaký by si představovala. Proto stejně jako tisíce dalších žen sedne k šicímu stroji nebo k jehlicím a dílo je hotovo. Těžko je mezi námi někdo, kdo by nenosil v mládí něco rukou vyráběného, ať už od rodiče či prarodiče. Podobný příklad by se jistě našel i u hraček, kde byť byl sortiment širší, šikovné ruce rodinných příslušníků se také činily.
S příchodem nové doby byl fádní sortiment doslova převálcován nabídkou zahraničních (a slovo „zahraničních“ je nejdůležitější, protože kvalita pak stála tak trochu bokem) prodejců, kteří samozřejmě s chutí prodávali své přebytky na trh, který se skvěl dírami jako pravý eidam. V této době, nezapomínejme, jsme se stali „východním“ trhem, kam se dodnes dodávají potraviny v podobných obalech, ovšem s jiným obsahem (srovnejte si čokoládu Milka zakoupenou u nás a v Německu či Švýcarsku).
Důsledek oživení trhu byl ten, že málokdo považoval za nutné či účelné vyrábět něco vlastníma rukama – proč taky, když bylo v obchodě tolik nových věcí, kterým mohla domácí okoukaná tvorba jen těžko konkurovat. Pletený svetr byl nic proti svetru z Anglie, který byl sice jen sešit z úpletu, ale zato byl z ANGLIE. Toto povědomí přetrvávalo dlouho, deset let, u některých možná i déle.
Časem si ale český člověk zvykl, že nákupní centra stojí a že v nich již deset let prodávají obchodníci, kteří kromě rozporuplné reakce na „módní trendy“ přináší takové výrobky, které mají vydržet přesně takovou dobu, jakou trvá záruční doba, a víc nic. Ženy se proto vrací k šicím strojům, objevují obchody s látkami, kterým se v posledních letech začíná opět dařit, muži tráví večery a víkendy v dílně. Přicházejí znovu na chuť pletacím jehlicím, plstění, keramice – všemu tomu, co zde mělo slušný základ před dvaceti lety, ale bylo udoláno novými trendy a v tehdejší době i bohužel menší nabídkou materiálů.
Ovšem zlaté české ručičky šly tentokrát ještě dál. Umí se pohybovat na internetu a vznikají tak sítě nikoli ne nepodobné sítím sociálním, které jsou určeny jak pro výrobce (cílová skupina jsou tedy buď řemeslníci, od tesaře až po grafičku, nebo kreativní ženy na mateřské dovolené), tak pro jejich zákazníky. V této škále pak můžeme rozlišit sítě, které jsou univerzální (v sortimentu) – nejsilnějším představitelem na národní úrovni je Fler – a sítě, které jsou orientovány úzkoprofilově (poměrně nová síť vznikající kolem časopisu o šití Marina či blogy jednotlivých umělců).
Samozřejmě online prostředí není jediná forma vlastní realizace. Po vzoru tradičních trhů vánočních, velikonočních i jiných se setkávají majitelé zlatých českých ručiček i „live“, tedy naživo, ať už jednou či dvakrát ročně (oblíbené krajkářské trhy, které svým názvem poněkud matou, jelikož se na nich objevují umělci ze všech oblastí řemeslné činnosti), nebo několikrát za rok (již známé Code Mode konající se na různých místech Prahy, které je zaměřeno na designovou tvorbu zejména mladých lidí). Nově se letos také koná i Fler offline, setkání výrobců registrovaných na Fleru, kteří zkusí ohromit své zákazníky i jinak než přes internet. A jestli znáte alespoň některou z akcí uvedených výše, víte, že těmto umělcům, kteří se momentálně plaví na této módní vlně, se to s velkým úspěchem daří.
Dalo by se říci, že vlastní umělecká tvorba se stává staronovým trendem stejně jako farmářské trhy. Jedná se ale o trend pozitivní – ukazuje na to, že se lidé chtějí vyhýbat uniformitě a nekvalitním předraženým výrobkům, kterých je na českém trhu více než dost. Ostatně tato vlna je patrná i v zahraničí, kde lze najít jednak servery, které zprostředkovávají obchod s výrobky (např. etsy.com), nebo stránky, které se věnují usnadnění tvorby samotné (např. pinterest či ravelry).
Zlaté české ručičky jsou tedy opět zpátky a tentokrát jsou ještě silnější, než kdy předtím.
