Metody tvůrčího myšlení pro hledání nápadů. Ty jsou tématem dalšího článku našeho seriálu.
Všechno nové je pouze určitou modifikací toho, co již na světě existuje.
Hledání nápadů je nejdůležitější a zároveň i nejobtížnější fází strukturovaného řešení problému. V literatuře existuje množství různých metod, jež jsou však často založené na podobném principu. Mezi nejčastější zmiňované patří metoda náhodného vstupu a různé metody založené na analýze částí zkoumaného problému.
Metoda náhodného vstupu
Edward De Bono, odborník na tzv. laterální myšlení, se domnívá, že si učením vytváříme v mysli myšlenkové struktury, které vedou naše myšlení stále stejným směrem. Pokud se snažíme vymyslet něco nového, často tak dostáváme nápady, jež již na světě existují. Tento přirozený způsob našeho myšlení se snaží obejít metody založené na náhodném vstupu. Jejich principem je hledání nápadů pomocí od našeho řešeného problému vzdálené nebo zcela náhodné informace. Obecně metoda náhodného vstupu spočívá v následujících třech krocích:
1. Nejprve nalezneme náhodný vstup pro řešení našeho problému. Většinou se používá náhodné vybrané slovo ze slovníku. Někteří autoři doporučují použít pro stimulaci obrázek. Ideální náhodný vstup dobře známe a dokážeme si přesně vybavit, jak vypadá.
2. Poté nalezneme spojitosti mezi řešeným problémem a náhodným vstupem.
3. Nakonec se pomocí náhodného vstupu pokusíme nalézt řešení daného problému.
Metoda náhodného vstupu není úplně návodná ve srovnání s ostatními a může nám chvíli trvat, než se nápadů dobereme. Její výhodou naopak je, že často vede ke zcela novým a netradičním řešením.
Co je to SCAMPER
Metoda založená na analýze částí problému vychází z toho, že všechno nové je pouze určitou modifikací toho, co již na světě existuje. Příkladem takové metody pro hledání nápadu je SCAMPER. Její autorství patří Michaelu Michalkovi, který však vychází z tzv. Osbornova checklistu. Metoda je založena na rozpadu formulovaného problému a na aplikaci návodných otázek. Její postup se skládá z následujících kroků:
1. Formulovaný problém rozdělíme na dílčí části. (Např. poštovní úřad = přepážka, úřednice, dopisy, známky…)
2. Na jednotlivé části aplikujeme následující otázky SCAMPER:
S – Substitute – Čím mohu danou část nahradit? (Např. čím mohu nahradit známku)
C – Combine – S čím mohu danou část zkombinovat?
A – Adapt – Jak mohu danou část upravit pro jiné podmínky?
M – Modify – Jak mohu danou část změnit?
P – Put in other use – Jak mohu dané části změnit použití?
E – Eliminate – Jak mohu danou část ze systému odstranit?
R – Rearrange – Jak mohu dané části přeskládat?
3. Pomocí návodných otázek se snažíme nalézt nové nápady.
SCAMPER je vhodnější pro tzv. volné problémy, metoda náhodného vstupu je naopak efektivnější pro dobře strukturované problémy, kdy se potřebujeme dobrat konkrétního definovaného cíle.
Po použití technik pro hledání řešení máme na stole větší množství různorodých nápadů. Použitelné a přínosné budou však jen některé z nich. O tom, jak si z nápadů vybrat ty nejlepší, si povíme v posledním díle seriálu.
Příští díl seriálu: Metody tvůrčího myšlení - Výběr nejlepšího řešení
